Jak jste se dostal/a k fotografování svateb?

otázku položil(a): Svatební Planeta
34 Odpovědí Řadit dle: / Poslední aktivity / Reputace autora

Když mě má dobrá kamarádka požádala, zda bych jí nenafotila svatbu. V té době jsem začínala fotit a byl to pouze můj koníček. Poté se začaly hrnout další a další nabídky :-)

Svou první svatbu jsem fotila náhodou jako druhý fotograf na jedné příjemné vesnické svatbě bratra mé kamarádky. Byla to neuvěřitelně krásná zkušenost, do focení jsem dala kus sebe a i když už dnes fotím úplně jinak, tak ni stále s pokorou vzpomínám.

Baví mě to

Ke svatbám jsem se dostal díky kamarádovy, který neměl fotografa a nutně potřeboval. Oslovil mne, sice jsem se první svatby bál ale nějak mne to chytlo a fotím až do dnes...

Asi klasicky přes focení svateb kamarádů.
Fotil jsem dlouho v ateliéru a ze svateb byl nervózní. Potom přišel rok, kdy jsem nafotil víc svateb kamarádů a asi se i otrkal. To byl začátek.
A co mě otrkalo úplně, byla plná karta na jedné svatbě při obřadu před polibkem. :-)) To mi bylo horko. Řekl jsem nahlas, že musím vyměnit kartu. Všichni se začali smát, já kartu vyměnil a najednou to byla uvolněná svatba a lepší fotky. A já zjistil, že fotograf se nesmí bát a možná být někdy trochu drzý.

Fotit svatbu vnímám jako velkou odpovědnost. Někdy musím mít fotku na první dobrou.

K tomu chci jen dodat, že pokud někdo fotí cokoli jiného a svatbu občas, tak to pak nemá grády. Ta zkušenost ze svateb je důležitá.

Náhodou :) kamarádka Gréta neměla prostor zdokumentovat svatbu a předala kontakt na mně. Jakmile jsem vyfotil první svatební den, do řemesla, i přes velkou nervozitu, jsem se zamiloval a láska k němu, se mě drží dodnes.

Na střední škole jsme měli obor fotografování... Pod dohledem pana fotografa Škocha jsme běhali po Stromovce s Flexaretama a fotili všechno možné i nemožné. 12 černobílých fotek 6x6 cm a dost - a pak do temné komory a čarovat!

Po letech jsem přešel na digitální techniku a asi se mé fotky líbily, takže jsem na naléhání kamarádů a kamarádek začal fotit i jejich svatby. Časem se to rozkřiklo - takže jsem si zpracoval webovky a začal fotit i úplně „cizím“ lidem. :-)

Vlastně úplně náhodou. Kamarádka se mě zeptala, jestli nefotím i svatby a tak to celé začalo. Hned po první svatbě jsem věděl, že tohle je to, co chci dělat celý život.

Focení mne baví od mých studijních let. Začínal jsem asi jako většina kolegů - pomocným focením svateb kamarádům a známým. Hlavním impulsem začít fotit na plno byly otřesné snímky nejmenovaného fotografa z mojí vlastní svatby :-)

Poprosil mě kamarád, jestli bych nafotil svatbu jeho sestry...

Nejdříve jsem se věnovala pouze focení portrétů, rodin,.... Pak mě známá poprosila, zda bych jim svatbu vyfotila. A tím se mé focení svateb rozjelo.

Díky mému dětství, které mne nakonec k této profesi přivedlo, jsem vystudovala obor fotograf a následně jsem se začala věnovat focení svateb, rodin, dětí atd.

Pro první fotografování svatby jsem byl osloven příbuznými. Fotografie dostaly jako svatební dar.

Nejprve jsem fotil ze známosti pro kamarády a známe za dobrou svíčkovou a knedlíčkovou polévku. Později jsem s trochou reklamy a s dobrými doporučeními začal fotit i pro ostatní páry.

Začínali jsme kdysi dávno s tématikou modelingu, fashion apod. Tam jsme získali základ, pro stylizované focení v páru. Nakonec jsme volně přešli k fotografování svateb, které jsou přeci jen více o životě a zároveň propojují i mnoho foto směrů: partnerské focení, reportáž, makro fotografii, beauty atd. Svatby nám jsou blízké, je to krásná chvíle a stojí za to, na nich pořádně zapracovat. Po letech pak vzpomínky, díky našim fotografiím AMAKA, ožijí a získají pro vás na ještě větší hodnotě.

Jedna moje modelka (15 let práce v modelingové agentuře) se vdávala.

Byla to náhoda, focení pro mě bylo hobby. Ale fotky se líbily a proto mě kamarád požádal s pomocí při focení svatby jeho přátel. Měl jsem být druhý fotograf, ale právě mé fotografie slavily úspěch a další zájemci o zachycení průběhu svatebního dne se ozývali dále.

Fotografování byl vždy můj koníček a jelikož jsem začal pracovat ve fotografické firmě, začal jsem fotit i svatby.

Od mých přibližně 12ti let jsem se věnoval fotografii, neprve kompaktem, o pár let později dokonce zrcadlovkou.
První svatební focení mi dohodila má známá, fotografka, která si nešťastnou náhodou 14 dní před onou svatbou zlomila pravou ruku a tak sháněla někoho, kdo by ji zastoupil. Věděla, že fotit umím a a mohl bych na to mít. Byl jsem tenkrát neskutečně nervózní, nicméně vše dobře dopadlo. Zjistil jsem, že mě to moc baví do roka jsem stihl nafotit 6 svateb, převážně lidem z mého okolí.

Začít v 17ti letech fotit svatby není tak špatné, ne? :)

K fotografování svateb v zahraničí jsem se dostal díky referencím, kvalitě fotografií a služeb a marketingem.

V roce 1998, když mi bylo 18, vdávala se mi spolužačka a sousedka ze základní školy. Ja v te době už několik roků fotografoval, měl jsem za sebou i publikované snímky v celorepublikových mediích a tak jsem si řekl, že to zkusím. Otec kamarádky mi nalil pár fernetů na kuráž, já vzal 3 kinofilmy a začal jsem. Postupem času se ozývalo více a více známých, až jsem začal postupně fotografovat za peníze a založil si živnost.

Přes známé, kteří potřebovali nafotit svatbu. Naprosto jsem se do této části fotografie zamiloval a léto bez svateb už si teď ani nedovedu představit.

Začínala jsem fotografovat svatby známých a jelikož jsem vyučená fotografka je to celkem přirozené :-)

Na několika svatbách jsem měl možnost si svatební fotografii osahat jako druhý fotograf a práce mně chytla a druhý důvod byl ten, že se snažím dělat věci lépe a jinak než je standardem a obzvláště ve svatební fotografii jsem viděl poměrně hodně prostoru. Stačí se podívat na zahraniční svatební fotografy a jejich práci.

..většina z nás má nějaký fotoaparát v blízkosti a příležitostně si jej vezmeme a sem tam něco jako cvaknem..

Pak se, ale někteří z nás nadchnou možnostmi zachytit osobní pocit v danou chvíli či místě a postupně se k tomuto nástroji vracíme častěji. Jednoho dne zjistime, že potřebujeme lepší a konkrétně takový a makový aparát a už se v tom vezeme.
Okolí si toho všímá a reaguje - když se nebojíme a máme jakousi zdravou odvahu - je pak velmi blízko k první žádosti - prosím tě můžeš nám nafotit narozeniny?.. nebo oslavu.. a pak je to jen na rozhodnutí, kterou cestou se vydáme..

..omlouvám se, ale Já jsem přímo blázen do focení a myslím si, že to ani jinak nejde, když se dáte na svatební fotografování - člověk musí sám cítit silnou touhu a těšit se na další svatbu - setkal jsem se s názorem a zastávám jej - že focení svatby je osobní vyprávění skrze fotografie vlastních hluboce upřímných citů vnímaných v daný okamžik..

Prvně to byli brouci v trávě, krajinky, pak i nějaká produktová fotografie jelikož jsem zkoušel vyrábět dýmky a měl jsem svou vlastní představu o výsledné fotce, pak ze zvědavosti na firemních setkání jsem občas trénoval focení reportáží a pral se s špatnými světelnými podmínkami a vlastně se tak pořád učil stylem pokus - omyl..

..a to vše směřovalo k první nabídce od známých, že by rádi chtěli abych jim nafotil jejich den..

Nejdřív jsem malovala, hlavně tváře, vlastně vždycky tváře :-). Když jsem začala fotit a fotit a fotit, nakonec jsem u těch tváří vždycky také nějak skončila. Lidé jsou mi prostě blízcí. A tak i ty svatby!!!

Tak nějak samozřejmě a samo od sebe :-)

Profesinální fotografovaní mě vždy lákalo a když mě začali sami oslovovat snoubenci začal jsem se fotografování věnovat profesionálně.

Oslovila jsem svatební fotografku a nabídla jí spolupráci a asistenci.

Když přišel zlom v roce 2006 a přestalo mě naplňovat focení pro přírodovědné časopisy :-) Mám ráda lidi, ruch a komunikaci s nimi, miluji reportáž. V roce 2007 jsem působila jako druhá fotografka jednomu profi fotografovi a získávala zkušenosti, od roku 2008 už jedu naplno :-)

Svatby jsem měl vždycky moc rád. A když jsem začínal fotit portréty, tak mě kdysi dávno kamarád oslovil, abych mu nafotil svatbu. Všichni byli s fotkami moc spokojeni, tak jsem se zaregistroval na jeden svatební portál jako fotograf a klienti se mi začali sami ozývat. Od té doby svatby fotím a mám z toho velkou radost.

Fotografii jsem vystudovala a tak jako všichni oslovily mě známí a kamarádi zda bych jim nenafotila jejich svatbu. A fotit svatby je krásná záležitost člověk se stává na jeden den členem rodiny a se snoubenci navážete krásný vztah který se projeví ve fotkách, které spolu pořídíte. A toto vše mě hrozně nabíjí pozitivní energií. Snoubencům nafotíme svatbu a častokrát se nám stane, že nás později osloví při narození dítěte zda jim také nafotíme mimčo. Strašně moc si toho vážíme, že se na nás obrátí a chtějí zaznamenat tyto krásné okamžiky.

Dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem podlehl. A jsem tomu rád - hrozně mně to baví!

Fotografuji již mnoho let, ale hlavními impulsy, které mě k svatebnímu focení přivedly byly svatby mých blízkých, kteří mě oslovili, abych jejich svatby jako profi fotografka zvěčnila a také má vlastní svatba v zahraničí, která my byla největší inspirací - i díky tomu, že zde portrétní focení bylo 80% času celé svatby - samotné portrétní focení novomanželů zde trvalo přes 6 hodin a byla to úžasná a příjemná zkušenost (což v tuzemských podmínkách pro páry nedosažitelné).

Chci odpovědět na otázku

Na otázky mohou odpovídat pouze firmy. Máte-li firemní profil, přihlašte se!